Kategorie: Články

Velikonoční návštěva u Josefa a Hanky

Velikonoce, jeden z nejkrásnějších křesťanských svátků, oslavující zmrtvých vstání Ježíše Krista, třetího dne po jeho smrti, podobně jako oslava židovského svátku pesach, připomínající vyvedení Izraelitů Mojžíšem z Egypta, je pro mnoho z nás svátkem, zvláště radostným. Je oslavou naděje, kterou Bůh svým lidem dává. Velikonoce však také samy o sobě nesou jakýsi náznak, připomínky příchodu jara a jaro, je vždy počátkem nových věcí, teplejších dnů, a pro nás motorkáře, i příslibem nové sezony. Když píši tyto řádky, je za okny ještě mnoho sněhu. Ta letošní zima je opravdu dlouhá. V srdcí však cítím nejen jaro, ale i radost z nových věcí, které jsou před námi. Radost z nových lidí, kteří mohou slyšet radostnou zvěst a kteří se mohou s námi podílet na všech Kristových zaslíbeních. Žeň je velká, ale dělníků málo. Tato slova by se mohla stát snadno slovy osočujícími. Mají však pokračování.  Proste tedy pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň. Asi všichni víme, jaká je dnes těžká doba. Avšak, světlo svítí tím více, čím je větší tma. Jsem rád, že znám taková světýlka, která nejen ve tmě svítí, ale i hřejí. Měli jsme možnost, s několika motorkáři přijmout pozvání od Josefa a Haničky, k malé návštěvě, o Velikonočním pondělí. Chcete li, jinými slovy, o „šmigrustu“, který je již zvykem pohanským a má svůj základ, snad i v symbolu, rozhánění křesťanů. Pomineme li tuto teorii, zůstane nám ve vaničce, s vodou i dítě, neboť o co zde v prve řadě jde, aby byli lidé spolu, navštívili se a nemusí to být vždy o nějakém mocném trestání žen a dívek, či o neřízenou konzumaci alkoholu. Byli jsme u Adamců a setkání s Josefem a Hankou, stejně jako jejich pohostinnost, otevřená srdce i radost vyzařující z nich, byla velkým svědectvím pro mnohé lidi a to teplo, se dotklo mnoha srdcí. Ostatně, Josef s Hankou, jsou velmi oblíbení, nejen v mnoha motorkářských kruzích. Připravili pro nás překrásné perníkové vajíčka, zdobené symboly cest, dálek, ale především i spříznění dvou krásných klubů, a to SCRC a Road146, což zanechalo velký dojem. Vždyť nejde o kluby, ale o lidi v nich. Ta perníková vajíčka jsou tak krásná, že si je každý, kdo je dostal, schová a ta mu budou symbolizovat a připomínat onu krásnou atmosféru kterou zde mohl zažít, i ten zvláštní dotek, který zde cítil, stejně jako lásku, vyzařující skrze tyhle milé lidi. A tak, byť pod Hostýnem byla mlha a nějaký ten stupeň pod nulou, byť zde byly ještě velké závěje sněhu, jaro bylo cítit, totiž jaro v mnoha srdcích. A to je to nejlepší a nejkrásnější svědectví o našem životě s Bohem a jedinou cestou, jak naplnit i odkaz, který do naších srdcí Bůh vložil. Tak kéž je jaro stále v naších srdcích, stejně jako naděje a láska ke všem lidem. No a samozřejmě, to naše jaro motorkářské, nechť již také na sebe nedá dlouho čekat.

Jurek a Eva 

print Formát pro tisk