Chtěl jsem žít

„Chtěl jsem žít“ Životní příběh Jense Ertela, prezidenta Tribe of Judah, Německo

Můj příběh je relativně jednoduchý a začíná malou modlitbičkou: „Já jsem malý, mé srdce je čisté, nikdo jiný, než Ježíš v něm nemá přebývat.“ Tuto modlitbičku jsem se modlil jako úplně malý chlapeček před spaním, dřív, než jsem večer zalezl do postýlky pod peřinu. Léta později mi Ježíš při jedné ranní modlitbě připomenul, že tuto malou dětskou modlitbičku nepřeslechl.

Motorkářské (rockerské) prostředí

Prvních 37 let mého života bylo velmi převratných. Ve věku tří let jsem byl umístěn ke svým prarodičům, u nichž jsem žil deset let. Ve věku třinácti let jsem se dostal zpět ke své matce a otčímovi. Už v té době jsem obdivoval muže v koženém oblečení na motorkách. První kontakty s motorkářskou, resp. Tzv. rockerskou scénou, jsem měl v první polovině sedmdesátých let. Následovalo deset let, kdy jsem žil relativně celkem solidně, pracoval jsem, než jsem se koncem osmdesátých let znovu ocitl v motorkářském prostředí. Rychle se objevovaly další kontakty, např. se „Čtvrtí červených světel.“ Velmi brzo jsem se v tomto prostředí propracoval na špičku a na vrcholu své kariéry jsem byl prezidentem jednoho populárního motocyklového klubu. Zároveň jsem měl ale otevřené dveře u jednoho aktivního křesťana, který se měl později stát mým pastorem. Mé pozdější obrácení má mnoho co do činění s tím, co mi ten muž vyprávěl o Bohu, Ježíši a o Bibli. Všechno se mi to líbilo a já jsem začal přemýšlet o svém životě. ¨

„Předávkování“

V létě 1991 jsem se dostal do depresí a předávkoval jsem se drogami Rouhal jsem se Bohu, chtěl jsem ho vyprovokovat, vyzvat. Celý víkend jsme slavili bez přestávky a třetí den mi bylo tělesně tak špatně, že jsem musel zavolat pohotovost. V tom momentě už bylo mé tělo od pupku dolů až k nohám bez jakéhokoliv citu a já cítil, že spěji ke konci. Potom jsem slyšel, jak pohotovostní lékař říká mé tehdejší přítelkyni, že moje šance přežít příštích 60 minut jsou velmi mizivé. Tehdy jsem si vzpomněl na to, co mi bylo řečeno Ježíši. Pánu života a smrti. Cítil jsem, že někdo sahal po mém životě, a věděl jsem zcela jasně, že se teď musím rozhodnout. Chtěl jsem žít!

Tuto noc jsem se rozhodl pro Ježíše.

V této noci jsem ve svém zoufalém stavu volal tomu aktivnímu křesťanovi. Přišel k mojí posteli a já měl dojem, že stojí v nějakém světle. Světlo bylo výrazné, ale neoslňovalo. Ani mne neoslepovalo. Zcela klidně se mne zeptal, jestli se s ním chci modlit. Tu noc jsem se rozhodl pro Ježíše, pravdu a život. A ještě tu stejnou noc jsem seděl na své posteli zcela uzdraven. Všechny symptomy zmizely. V srdci jsem cítil mocný pokoj a nadpřirozené bezpečí. Po tomto zázraku jsem potřeboval další tři měsíce, abych se důsledně a naprosto rozloučil se svým starým způsobem života. První rok mého křesťanství jsem měl stále znovu a znovu jisté problémy s tím, vzdát se starých návyků. Ale navzdory pokušením a díky náklonnosti věrných bratří a sester ve víře se můj život stabilizoval.

Mnoho radosti

Tehdy jsem se ve svém sboru začal zapojovat do sborových služeb jako čištění záchodů a kuchyně, vaření kávy, nebo dohled nad parkovištěm, protože Boží slovo mluví o tom, abychom si navzájem sloužili a dělali dobré skutky. V roce 1992 jsem se seznámil se svou pozdější manželkou, vzali jsme se na podzim 1994. O dva roky později mě Bůh povolal do mé nynější služby „Tribe of Judah“. Řekl mi:“ Jdi tam, odkud jsi přišel, a vyprávěj o Ježíši Kristu těm, kteří budou chtít poslouchat.“ Dnes máme se ženou dvě dcery, které jsou naší velkou radostí. Takovou rodinu jsem si vždycky přál. Ježíš slyšel a vyslyšel i toto mé tajné vnitřní přání. Dnes jsem velmi svázán s motoscénou a mnozí motorkáři jsou mými dobrými přáteli.
Jens Ertel, prezident Tribe of Judah, Německo

(úryvek z knížky "Křížem krážem Na scéně" autor Kornelius Novak)